po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30

Nenápadný unikát moravsko-slezského pomezí

Pozoruhodným písemným pramenem, který je uchováván ve fondu Archiv města Krnova ve Státním okresním archivu Bruntál se sídlem v Krnově, je nejstarší dochovaná městská kniha Krnova, založená již roku 1520.1 Je to poměrně masívní kniha o rozměrech 44 × 29 × 8 cm svázaná v dřevěných deskách potažených vydělanou kůží. Název originálu je německý (Burgerbuch der Stadt Jägerndorf), kniha je z ručního papíru, obsahuje 462 folií a číslována je dvojím způsobem. Evidentně starší foliaci doplnila později paginace.

Jedná se o úřední pramen univerzálního charakteru obsahující několik různých typů zápisů. Mezi nejpočetnější typ zápisů patří záznamy o prodeji nemovitostí v Krnově, zápisy o dědických šetřeních a jejich výsledcích, soudní záležitosti a zápisy majetkoprávních jednání, vše z období 1520 až 1570. Dále zde najdeme seznamy schvalovaných cechmistrů z let 1560 až 1570, seznamy obnovovaných městských rad a přísežných městského soudu z druhé poloviny 16. století a řadu dalších, někdy solitérních zápisů. Krom toho obsahuje rozsáhlé seznamy měšťanů přijatých v Krnově k měšťanskému právu, na něž se blíže podíváme.

Tento typ zápisů dochovaných do dnešních dnů je totiž na moravsko-slezském pomezí, ale prakticky v celém historickém Horním Slezsku, dosti unikátní. Ačkoliv k aktu přijímání měšťanů do komunity města docházelo v každém předmoderním městě nejen v českých zemích, a tudíž dříve či později si v každém městě vedli jmenné seznamy přijímaných, ne všude se do dnešních dnů písemné prameny s těmito seznamy dochovaly. To je případ výše vzpomenuté oblasti, v níž leží město Krnov. Z celé široké plejády měst významnějších než Krnov v minulosti, či naopak v současnosti, či nikdy významnějších, se může podobným typem historického pramene pochlubit pouze Opava a Těšín. Jenže pro Opavu se tyto seznamy dochovaly v nedlouhé periodě od roku 1723, pro Těšín od roku 1620, a to jen v mladším opise. Pouze Krnov se může pyšnit tím, že záznamy o přijímání do řad plnoprávných krnovských měšťanů má dochovány od roku 1522 až do prvních desetiletí 19. století právě v městské knize založené roku 1520.

Čím byl akt přijímání k měšťanskému právu v konkrétním městském sídle tak významný? V životě každého obyvatele středověkých a raně novověkých měst představoval důležitý mezník z toho důvodu, že jím byl přijat za plnoprávného člena městské obce. Tím se dotyčnému otevřely možnosti čerpat z výhod poskytovaných konkrétní městskou obcí svázané zároveň s povinnostmi plynoucími z členství v této měšťanské společnosti. Ovšemže míra práv poskytovaná nově přijatým měšťanům nebyla vždy pro každého jedince stejná, ne každý nově přijatý mohl kupříkladu usilovat o místo v městské samosprávě apod., význam přijímání do řad „plnoprávných“ to však nikterak nesnižuje. Jenže tento akt byl významný i pro město samotné a danou měšťanskou obec. Nově příchozí, ať již dokázali vstoupit do vrstvy plnoprávného obyvatelstva, či nikoliv, umožňovali městům udržovat vyrovnaný stav populace, nebo dokonce její nárůst. Proto byla jména nově přijímaných tu méně, tu více pečlivě, zaznamenávána. Tyto záznamy představují v závislosti na své vypovídací hodnotě cenný materiál pomáhající poznat sociální i ekonomické aspekty vývoje středověkých a raně novověkých měst.

Městská kniha Krnova z roku 1520

Nejstarší dochovaná městská kniha Krnova byla založena roku 1520 a dnes je uložena v SOkA Bruntál se sídlem v Krnově v archivním fondu Archiv města Krnov. Má poměrně masívní, monumentálnější rozměry 44 × 29 × 8 cm, folia jsou z ručního papíru, desky dřevěné potažené kůží. Výzdoba desek je typicky renesanční.


1 Státní okresní archiv Bruntál se sídlem v Krnově (dále jen SOkA Bruntál v Krnově), Archiv města Krnova (dále jen AMK), inv. č. 35.

 

Část 2.

Není divu, že se záznamy o přijímání nových měšťanů dočkaly pozornosti historiků již počátkem 20. století. Nelze však přehlédnout tu skutečnost, že zvláště přitažlivé téma činily z těchto záznamů, obzvláště pro historiky střední Evropy, moderní dobové problémy v podobě bujícího nacionalismu a národnostních rozporů. I toto se lehce zrcadlilo ve faktu, že v českých zemích již v třicátých letech 20. století záznamy o přijímání nových měšťanů zpracovali a publikovali pro některá města českých zemí němečtí historici1.  Právě původ nově příchozích do města bylo to, čeho si ve svých studiích obzvláště všímali. Závěr měl pak nepřímo či poměrně okatě podporovat německé nároky na danou oblast. I přesto mají tyto studie dodnes svou hodnotu. Výrazněji se u nás bádání vycházející ze zápisů nově přijímaných měšťanů prosadilo až po druhé světové válce, teprve tehdy se k pracím německých historiků přidali také čeští a slovenští2.  V české historiografii představuje jakousi zastřešující práci publikace Jaroslava Millera, která jde dokonce dále a pokouší se sestavit obraz měšťanské migrace a to pro celou středovýchodní Evropu3. Obdobně si počínali i někteří další autoři, kteří, opírajíc se o záznamy přijímaných, sestavovali obraz migrace do středověkých a raně novověkých měst. Jiní historici a historičky jsou naopak opatrnější s poukazem na to, že záznamy o přijímání do měst, ať již byly vedeny v speciálních samostatných knihách, či v městských knihách univerzálního charakteru, podchycují jen určité spektrum obyvatelstva předmoderních měst. Zástupci prvního proudu si toho jsou vědomi, svůj postup částečně brání podotknutím, že plnoprávní měšťané tvořili nejdůležitější a nejstabilnější složku městské společnosti. A tomuto argumentu zase oponují příznivci nahlížející nové měšťany opatrněji připomenutím problému, že v městech pečlivě zapisovali, kdo byl nově přijat mezi právoplatné měšťany, ale zřídkakde by rovněž zaznamenali, že někdo z města po určité době odešel jinam…

Přestaňme se již věnovat soubojům tezí historiků a historiček, a vraťme se prostě k záznamům o přijímání a Krnovu. Právě jsme předestřeli, že téma přijímání nových měšťanů a záznamy o tom, jsou relativně frekventovaným tématem. Krnov, navzdory tomu, jak rozsáhlé a kompaktní tyto záznamy má, však pozornosti historiků unikal. Ne zrovna právem, řada měst, jimž věnovali i poměrně význační historici a historičky svou pozornost, totiž tak ucelené záznamy jako Krnov nevykazují. V našem regionu, jak jsme se tím pyšnili výše, je situace ještě horší. Jen Opava4 a Těšín5 jsou výjimkami, a přitom ne tak význačnými, jako Krnov.

V případě Krnova a aktu přijímání nových měšťanů budeme záměrně používat termín Přijímání k měšťanskému právu. Vycházíme přímo z pramene, v němž jsou záznamy o přijímání nových členů měšťanské obce takto označovány, respektive, akt nese takovýto název6.  K postesknutí si, že zápisů o přijímání k měšťanskému právu v Krnově si čeští historici neprávem nevšimli, doplňme, že regionální němečtí historici je naopak příznačně nepřehlédli. Krnovský historik Ernst Kober zpracoval edici těchto záznamů, dovedl ji však pouze do roku 1620 a data Kober uspořádal abecedně, snad s ohledem na tehdejší obyvatelstvo Krnova. K jménům doplnil rovněž profese, naopak, na rozdíl od většiny svých německých současníků, si nevšímal původu nově přijatých, ani se tak nesnažil spekulovat o jejich případné etnicitě.7

titulná strana časopisu Jägerndorfer Ländchen

Ačkoliv čeští historici krnovskou městskou knihu a záznamy o přijímání k měšťanskému právu v Krnově neznali, neunikla pozornosti historiků německých. Krnovský historik Ernst Kober je zpracoval do roku 1620 a na pokračování vydával v časopisu Jägerndorfer Ländchen v 30. letech 20. století.


1 Například pro Jihlavu Altrichter, A. – Altrichter, H.: Die Iglauer Neubürger 1360–1649 nach Beruf, Herkunft und Volkszugehörigkeit. Zeitschrift für sudetendeutsche Geschichte, 1938, č. 2, s. 91–112.

2 Marek, J.: O studiu městského přistěhovalectví. Sborník Matice moravské, 1960 (roč. 79), s. 86–111.; Marečková, M.: Řemeslná výroba Bardějova a Prešova v prvé polovině 17. století. Československý časopis historický, 1976 (roč. 24), č. 1, s. 91–121.

3 Miller, J.: Uzavřená společnost a její nepřátelé. Město středovýchodní Evropy (1500–1700). Praha 2006, s. 47–49. Autorově monografii předcházela vlastní studie publikovaná již roku 2002. Miler, J.: Raně novověká městská migrace – české země, královské Uhry, polsko-litevský stát: Pokus o základní komparaci. ČČH, 2002 (roč. 100), č. 3, s. 522–553. O významu migrace do měst na stranách 522–524.

4 Státní okresní archiv Opava, Archiv města Opava, inv. č. 428, sig. IBb4.

5 Aloys Kaufmann. Gedenkbuch der Stadt Teschen, II, ed. I. Bcholz – Iwanek, spolupráce J. Spyra, Cieszyn 2007. Výlučnost nejstarší dochované městské knihy Krnova potvrzuje i ta skutečnost, že žádné město české části Horního Slezska nemá dochovány tak staré úřední knihy, ostatně, málokterá další města současného Moravskoslezského kraje se mohou pochlubit tak starými, či dokonce staršími úředními knihami.

6 „...Burgerrecht empfangen“ (1524), „...nachgesetzte Personen zum Burgerrecht gelassen...“ (1664), „...nachgesetzte Personen zum Burgerrecht und Statutum Religionis geschworen“ (1668) atd.

7 Kober, E.(ed.): Bürgeraufnahmen in Jägerndorf. 1 Abschnitt 1522 bis 1620. Jägerndorfer Ländchen, 1935 (Jahrg. 9), Folge 10, s. 74–75.; 1935 (Jahrg. 9), Folge 11, s. 82–85.; 1935 (Jahrg. 9), Folge 12, s. 90.; 1936 (Jahrg. 10), Folge 1, s. 3–5.; 1936 (Jahrg. 10), Folge 2, s. 12–13.;1936 (Jahrg. 10), Folge 3, s. 19.; 1936 (Jahrg. 10), Folge 8, s. 78.; 1936 (Jahrg. 10), Folge 9, s. 87.; 1936 (Jahrg. 10), Folge 10, s. 95.; 1936 (Jahrg. 10), Folge 11, s. 100.; 1936 (Jahrg. 10), Folge 12, s. 109–111.

 

Část 3.

Novodobá edice přijímání k měšťanskému právu v Krnově přišla téměř po 80 letech od dvojice autorů Ireny Korbelářové a Alexandra Michl-Bernarda, přičemž data zápisů byla zpracována až do roku 17421. Tato edice zpřístupnila data v rozmezí let 1522–1742. Spodní hranici tvořilo nejzazší datum, k němuž jsou záznamy o přijímání vedeny, respektive, nejstarší rok, k němuž jsou záznamy dochovány. Horní hranicí byl zvolen rok 1742, který byl přelomový jak pro české dějiny, tak především pro dějiny Slezska a Krnova samotného, ukončením tzv. I. slezské války a rozdělením Slezska mezi Pruské království a Habsburskou monarchii.

Za oněch 220 let se přijímání k měšťanskému právu v Krnově nekonalo pouze v jedenácti letech: 1526, 1527, 1528, 1547, 1557, 1621, 1622, 1626, 1648, 1649 a 1682. Abychom byli přesnější, výstižnější je napsat, že v dotyčných letech nikdo neprojevil zájem o přijetí k měšťanskému právu. Příčinu nekonání se přijímání v letech 1526, 1527 a 1528 spatřoval Ernst Kober v zahájení reformace v Krnovském knížectví horlivě podporované samotným knížetem Jiřím Braniborsko-Ansbašským2.  Proč se přijímání nekonala v letech 1547 a 1557 nejsme schopni vysvětlit, roky 1621 a 1622 se překrývají s pokračováním fáze tzv. České války odehrávající se na severovýchodní Moravě, přesněji, s tažením Jana Jiřího Krnovského na Krnovsko, Opavsko, do Uher a k Olomouci, a následnými protiakcemi habsburské strany3.  Obdobně byla pravděpodobnou příčinou nekonání se přijímání k měšťanskému právu roku 1626 dánská okupace celého Opavska a Krnovska, v Krnově konkrétně pobývala dánská posádka od 22. 8. 1626 do 2. 7. 16274.  A opět neklidná válečná léta byla patrně tím nejpodstatnějším důvodem, proč se nenašel nikdo, kdo by v letech 1648 a 1649 projevil zájem o přijetí k měšťanskému právu v Krnově5.  Časový rozsah a značná kompaktnost zápisů je nepochybně impozantní a nesmírně cenná. Při bližším rozboru samotných zápisů však jejich exkluzivita lehce bledne. Ostatně o tom píšeme dále.

Ukázka edice záznamů přijímání k měšťanskému právu v Krnově sestavené Ernstem Koberem vycházející na pokračování v časopise Jägerndorfer Ländchen. Kober záznamy uspořádal abecedně. Důvod neuvádí, snad se tak stalo s ohledem na tehdejší krnovské obyvatelstvo německé národnosti. I. Korbelářová a A. Michl-Bernard naopak svou edici sestavili chronologicky.


1 Korbelářová, I. – Michl-Bernard, A.(eds.): Přijímání k měšťanskému právu v Krnově (1522–1742). Opava 2014.

2 Kober, E. (ed.): Bürgeraufnahmen in Jägerndorf. 1. Abschnitt 1522 bis 1620, Jägerndorfer Ländchen, 1935 (Jahrg. 9), Folge 10, s. 74.; Jirásek, Z. a kol.: Slezsko v dějinách českého státu II. 1490–1763. Praha 2012, s. 32–39, 42.; Podrobně rovněž Fukala, R.: Jan Jiří Krnovský. Stavovské povstání a zápas s Habsburky. České Budějovice 2005, s. 31, 40, 105, 110–112.

3 Jirásek, Z. a kol.: Slezsko v dějinách českého státu II. c. d., s. 94–97.; podrobně také Fukala, R.: Jan Jiří Krnovský. Stavovské povstání a zápas s Habsburky. C. d., s. 185–242.; k tématu rovněž Korbelářová, I. – Michl-Bernard, A.: 2.4. Osudy města v době Lichtenštejnů. In: Kolář, F. – Prix, D. – Zezula, M. (eds.): Krnov, historie, archeologie. Ostrava 2015, s. 44.

4 Korbelářová, I. – Michl-Bernard, A.: 2.4. Osudy města v době Lichtenštejnů. C. d., s. 46.; podrobně také Jirásek, Z. a kol.: Slezsko v dějinách českého státu II. c. d., s. 105–113.; dále Zukal, J.: Slezské konfiskace 1620–1630. Pokutování provinilé šlechty v Krnovsku, Opavsku a Osoblažsku po bitvě bělohorské a po vpádu Mansfeldově. Praha 1916, s. 71–74.; Zukal, J.: Die Liechtensteinische Inquisition in den Herzogthümern Troppau und Jägerndorf aus Anlass der Mansfeldischen Rebellion 1626–1627, Zeitschrift für Geschichte und Kulturgeschichte österreichisch Schlesiens, 1912 (77)

5 Blíže Jirásek, Z. a kol.: Slezsko v dějinách českého státu II. c. d., s. 124–130.; dále také Korbelářová, I. – Michl-Bernard, A.: 2.4. Osudy města v době Lichtenštejnů. C. d., s. 46.; podrobně také Jirásek, Z. a kol.: Slezsko v dějinách českého státu II. c. d., s. 46–48.

 

...aby se jeden měšťanem krnovským stal I.

Nyní se začneme zabývat rozborem písemných záznamů přijímání k měšťanskému právu v Krnově. Prvním problémem bude hledání odpovědí na první otázku, kterou si možná nejen historik při zkoumání záznamů o přijímání položí. A to, jaké podmínky musel splňovat či splnit uchazeč o přijetí k měšťanskému právu v Krnově.

Určitě všichni tak nějak vytušíme, že k měšťanskému právu nebyl zájemce přijat jen tak tím, že by zabouchal na dveře radnice a po předstoupení před radu města sdělil, že si přeje být krnovským měšťanem. Jak jsme výše zmínili, přijetím do měšťanského stavu se stával prostý obyvatel města plnohodnotným měšťanem majícím možnost čerpat různé výhody, a zároveň s nutností plnit leckteré povinnosti. Jenže ani ve zmiňované městské knize Krnova se záznamy o přijímání nenacházíme jasný výčet toho, co by takovýto zájemce o přijetí měl splňovat. Těžko říci, zdali se tak dělo nedůsledností písařů, či prostě tím, že všem byly zásady pro přijetí nových měšťanů natolik známy, že se nikdo neobtěžoval jejich zbytečným zapisováním (takže vlastně opět tak trochu nedůslednost písařů…). Pokud však důkladně prozkoumáme všechny záznamy o přijímání v městské knize, povšimneme si, zejména v záznamech z 16., 17. a první půle 18. století občasných drobných noticek, které nám pomohou poodhalit podmínky pro přijetí do měšťanského stavu v Krnově. Poznatky z těchto sporých poznámek můžeme následně bezpečně opřít o poznatky z odborné literatury, která dosti dobře zná principy a podmínky přijímání obecně na základě poznatků z jiných měst.

Patrně prvořadým kritériem, které muselo platit pro každého uchazeče, bylo prokázání legitimního, tj. manželského původu. To jednoznačně vyplývá i ze záznamů krnovských. Zápisy přijímaných měšťanů za rok 1582 začínají kratší poznámkou znějící následovně: „Následující osoby získaly měšťanské právo a svůj manželský původ nechaly písemně doložit. Každý měšťanskou přísahu složil.“1 Nutnost potvrzení počestného manželského původu se však v záznamech o přijetí k měšťanskému právu v Krnově objevuje i jinou formou. V těch z předbělohorské doby se několikrát setkáme s poznámkami písařů, které zmiňují, že dotyčný nově přijatý měšťan měl jednoho či více svědků z řad měšťanů2. Poprvé se tak stalo 12. 11. 1544, kdy Blaschke Greupner měl tři svědky – Valtena Bartosche, Hanse Grithnema a Lorenze Meisnerna, kteří dosvědčili sňatek mezi otcem Blaschkeho Greupnera, Georgem, a jeho matkou, Agnes. Čili, dosvědčili Blaschkemu Greupnerovi manželský původ3. Matthes Kinel, zvaný Guttbrer, byl přijat 12. 12. 1554. Za svědky měl dva měšťany – Mathese Hegnichta a Hanse Kreuffela. Důvodem bylo opět dosvědčení manželského původu, což koneckonců dotvrzuje pasáž sdělující, že Mathes Kinel musel do osmi dní po letnicích předložit svůj rodný list4. Ve zbývajících třech případech příčina přítomnosti svědků z řad měšťanů není blíže uvedena, na základě výše zmíněných případů je však zřejmá. Samozřejmě, uchazeč musel manželský původ doložit nejlépe písemně, písemný doklad však mohlo, přinejmenším dočasně, potvrdit svědectví či záruka již plnoprávných měšťanů.

Záznamy o přijímání k měšťanskému právu v Krnově za rok 1582. Začínají nadpisem v polokurzívě sdělujícím že: Volgende Personen haben Burger Rechtt gewohnnen, und sich yhrer Ehelichen gepurtt vnd verhaltung briefflich aus-geweisett. Čili, doslovněji přeloženo: Následné osoby měšťanské právo získaly a své počestné narození a zachování písemně doložily. Jedná se tak o jednu z nejpřímějších zmínek jedné ze základních podmínek, jejichž splnění umožňovalo přijetí mezi krnovské měšťanstvo.


1 SOkA Bruntál v Krnově, AMK, inv. č. 35, fol. 176r/347.

2 SOkA Bruntál v Krnově, AMK, inv. č. 35, fol 205r/405, fol. 209r/413, fol. 233v/462.

3 SOkA Bruntál v Krnově, AMK, inv. č. 35, fol. 233v/462.

4 SOkA Bruntál v Krnově, AMK, inv. č. 35, fol. 209r/413.

 

...aby se jeden měšťanem krnovským stal II.

Počestný původ, tj. skutečnost, že jedinec byl manželským dítětem, byl patrně tou nejzákladnější podmínkou pro přijetí k měšťanskému právu, to v předmoderní době (a dokonce i docela nedávno) ostatně pro leccos. Vyhověním této nejzákladnější podmínce však uchazeč ještě neměl splněno. Dále totiž musel uhradit určitý finanční obnos do městské pokladny. I v tomto případě jsme však odkázáni na nepřímé indicie. Tou první je zápis z 15. 9. 1590. Tehdy byl přijat majitel robotní usedlosti z Kostelce Hans Kuzmig vlastnící zároveň hamr na Ježníku. Zápis říká, že: „svou přísahu učinil ve formě, jak měšťané tutéž činili, a nařízený jeden groš přenechal“1. Druhý nepřímý doklad tvoří poznámka učiněná u záznamů přijímání z 15. 12. 1609. Pod jmény přijatých k zmíněnému datu následuje přípis znějící přibližně takto: „...dal jeden každý zde svobodný mladý tovaryš celých 30 grošů. Každý ženatý dal 1 zlatý 2 groše.“2 Zdá se tak, že poplatek, přinejmenším koncem 16. a počátkem 17. století, nebyl jednotný a jeho výše byla proměnlivá v závislosti na jiných faktorech.

Finanční obnos však patrně mohl pomoci k přijetí mezi měšťany i při svízelnějších situacích. Poměrně obsáhlejší přípis z roku 1732 nám podává svědectví o přijetí jistého Jacoba Hoffmanna. Ten byl přijat 24. 5. 1732, magistrát města si ale navíc vyžádal svolení krejčovského cechmistra. Jacob Hoffmann se totiž měl dopustit blíže nespecifikovaného přečinu či ilegálního jednání. Dle zápisu bylo před magistrátem Hoffmannovo provinění projednáno a jeho přijetí do měšťanského stavu nepřekáželo, Hoffmann však musel zaplatit na přímluvu 1 tolar slezský, což měl po roce na zmíněný den zopakovat.3

Předchozí odstavec krom jiného přináší také svědectví o možnosti zasahování cechovních korporací a cechmistrů do aktu přijímání nových měšťanů, popřípadě o určitém vlivu na něj. To se přímo ze záznamů o přijímání dokonce ještě jednou potvrzuje. V současnosti dosti kuriózně, v dobovém kontextu však naprosto logicky, zní poznámka z 27. 8. 1561 u přijatého novoměšťana Gregora Augustina, pekaře přicházejícího zpoza hranic města Krnova. Ten musel při aktu přijímání mezi krnovské měšťanstvo slíbit, že nechce pracovat více než pekařští řemeslníci.4 U současného čtenáře či čtenářky tato zmínka možná vyvolá úsměv či dokonce pobavení. Zajisté si leckdo dovede představit tu situaci, kdy po příchodu do zaměstnání, vida kolegyni s časopisem v ruce a kolegu surfujícího jen tak po internetu, zasedne pohodlně za stůl a dá ruce za hlavu s tím, že přeci slíbil, že nebude pracovat více jak ostatní… Nahlíženo dobovým prizmatem je však tato podmínka v podstatě normální a není na ni nic zvláštního ani zábavného. Takový příslib můžeme chápat jako nezbytný a samozřejmý projev respektu nově příchozího k vnitřním ustanovením subkultury, do které se Gregor Augustin musel tak jako tak zapojit. Slib pravděpodobně zapadal do ustanovení pekařského cechu a zajišťoval vřazení nově příchozího do ekonomicko-sociálních struktur města a tím pádem i jeho snazší asimilaci. Není to však v rámci měst střední Evropy nic neobvyklého, odborná literatura si je takovéto praxe dobře vědoma.

Státní okresní archiv Bruntál se sídlem v Krnově, Fond archiv města Krnov, inventární číslo 35, městská kniha Krnova z let 1520–1802, folio 211v/418 se záznamy o přijímání k měšťanskému právu. Záznamy o přijatých v roce 1561 začínají zápisem o Gregoru Austinovi přijatém 27. 8. 1561 a jeho slibu, že nebude pracovat více, než ostatní členové pekařského cechu.


1 SOkA Bruntál v Krnově, AMK, inv. č. 35, fol. 178A/351.

2 SOkA Bruntál v Krnově, AMK, inv. č. 35, fol. 180A/355.

3 SOkA Bruntál v Krnově, AMK, inv. č. 35, fol. 143B/282.

4 SOkA Bruntál v Krnově, AMK, inv. č. 35, fol. 211B/418.

 

...aby se jeden měšťanem krnovským stal III.

Na základě zápisů přijímání měšťanů v Krnově se naopak prozatím nepodařilo nijak prokázat či vyvrátit povinnost zakoupení nemovitosti a v tomto případě bude velmi nutná budoucí analýza a následná komparace s dalšími písemnými prameny.

V zápisech pokrývajících tzv. předbělohorské období nenacházíme žádné stopy dosvědčující či naznačující kladení požadavků na uchazeče stran konfese. Poprvé se náboženský požadavek otevřeně prosadil až roku 1623. Roku 1622 dostal od císaře a českého krále Ferdinanda II. celé krnovské knížectví lénem Karel z Lichtenštejna a spolu s ním přišlo od roku 1623 i staronové náboženství – katolictví1. Písař tak cítil potřebu v několikařádkovém záznamu informovat současníky i budoucí pokolení nejen o změně zeměpána, ale také o nutnosti přísahat přijímané k měšťanskému právu na katolické náboženství. Formule typu auf Statuta Religionis Catholica se od roku 1654 ze záznamů o přijímání vytrácí a znovu je součástí záznamu až roku 16682. Později opět mizí.

Zdroje:

Státní okresní archiv Bruntál se sídlem v Krnově, Archiv města Krnov, inv. č. 35.

Kolář, František – Prix, Dalibor – Zezula, Michal (eds.): Krnov, historie, archeologie. Ostrava 2015.

Korbelářová, Irena – Michl-Bernard, Alexandr (eds.): Přijímání k měšťanskému právu v Krnově (1522–1742). Opava 2014.

Miller, Jaroslav: Uzavřená společnost a její nepřátelé. Město středovýchodní Evropy (1500–1700). Praha 2006.

Městská kniha Krnova, fond Archiv města Krnov, i. č. 35, fol. 183r/361. Vpravo nahoře – přijímáním za rok 1623 předchází odstavec zaznamenávající ve stručnosti změnu vrchnosti v Krnovském knížectví a povinnost přijímaných přísahat při aktu přijímání ke katolickému náboženství. Ze sbírek SOkA Bruntál se sídlem v Krnově.


1 SOkA Bruntál v Krnově, AMK, inv. č. 35, fol. 183r/361.

2 SOkA Bruntál v Krnově, AMK, inv. č. 35, fol. 131v/258.