po út st čt so ne
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30

Charakteristika sbírky

Sbírka Městského muzea Krnov je zapsána v Centrální evidenci sbírek muzejní povahy ČR pod číslem MMK/002-02-14/046002.

Základním posláním muzea je sbírkotvorná činnost spočívající v získávání, ochraně a zpřístupnění hodnotných dokladů minulosti nejširší veřejnosti ve formě muzejních expozic a badatelské činnosti. Rovněž se věnuje kulturně-výchovným, výzkumným a publikačním aktivitám.

Podstatná část sbírkového fondu muzea má charakter historických sbírek, menší část je umělecko-historická. Nejrozsáhlejším fondem muzea je numizmatická sbírka mincí, bankovek, medailí a řádů. Druhý největší fond tvoří archeologie – většinou se jedná o střepový materiál z místních archeologických výzkumů a náhodných nálezů. Významný je rovněž fond textilnictví, národopisu, sbírka uměleckohistorických předmětů – obrazy, plastiky, cínové, skleněné, keramické a porcelánové předměty – a kolekce fotografických materiálů, dokumentující historický vývoj města a jeho nejbližšího okolí.

Zbývající částí jsou zbraně, mapy a plány, nábytek, knihy, písemné materiály muzejní povahy a další drobné předměty ze dřeva, kovu a textilu. Sbírkové předměty pocházejí nejčastěji z lokality Krnovska a Slezska, popřípadě území českých zemí a střední Evropy. Výjimku tvoří soubor koptských tkanin a zlomek sbírkových předmětů pocházejících z oblasti orientu.

V současné době čítá sbírkový fond Městského muzea Krnov více než 19.500 ks sbírkových předmětů.

 

německá nedělní postila Mikuláše z Dinkelsbühlu

rozměry: 41 × 28,5 cm

datace: kolem roku 1500

V pomyslném žebříčku největších, nejtlustších a nejtěžších knih z knižního fondu Městského muzea v Krnově zaujímá zcela bezkonkurenčně první místo masivní rukopis z konce 15. století. První středověký rukopis krnovského muzea, bibli Václava Korandy mladšího, jsme našim příznivcům představili již v loňském roce, a to jak písemně, tak videem v rámci muzejního pondělí. Nyní trochu podrobněji představíme právě ten druhý.

Přesnou dataci knihy nemáme. Ruční papír, na nějž je psána, nese filigrány z roku 1434, tomu však písmo ani sporá výzdoba neodpovídá. Ty naopak korelují s druhou polovinou či dokonce spíše se samotným koncem 15. století. Je patrné, že rukopis vytvořil jeden písař, kniha je psána gotickou knižní texturou. Celkem je kniha napsána na 482 foliích, postrádá jakékoliv ilustrace i iluminátorskou výzdobu, v celé knize najdeme pouze tři iniciály, jinak je zdobena pouze rubrikací. Vazba knihy je celokožená, desky dřevěné. Desky knihy zdobí slepotisk a mosazná kování a puklice, podtrhující zvnějšku majestátnost a krásu knihy.

Obsahem knihy je, vcelku nijak překvapivě, náboženský text, konkrétně německá evangelijní postila. Vysoce cenným a originálním z této knihy činí fakt, že se jedná o německou evangelijní postilu rektora vídeňské univerzity Mikuláše z Dinkelsbühlu. Na území dnešní České republiky se kdysi vyskytoval ještě jeden stejně znějící exemplář evangelijní postily Mikuláše z Dinkelsbühlu, a to v zámecké knihovně Ditrichštejnů v Mikulově. Ten pocházel z roku 1439, roku 1645 jej však uloupili Švédové, a coby válečnou kořist jej odvezli do Stockholmu, kde je dodnes součástí královské knihovny, jako řada jiných kulturních a uměleckých památek u nás vzniklých, či Rudolfem II. či jinými mecenáši získaných. Exemplář ve sbírkách krnovského muzea je tak v Česku jediný svého druhu.

I krnovský exemplář přitom zažil lehce pohnuté osudy. V první polovině 17. století jej do znovubudované knihovny kláštera minoritů v Krnově získal tehdejší kvardián kláštera, Cornelius Ottweiler. Po uzavření kláštera komunistickou mocí v roce 1951 patřil k těm kouskům, které se dostaly do majetku Městského (tehdy ještě Okresního) muzea v Krnově. Přežil i neslavné období existence krnovského muzea coby pobočky Okresního muzea v Bruntále od roku 1960–1993. Odbornou veřejností byl spolu s druhým manuskriptem bible Václava Korandy mladšího objeven během průzkumu muzejních a galerijních fondů v České republice v letech 1999–2001, což odborníky překvapilo o to více, že ve zprávě pro oddělení pro soupis rukopisů Ústředního archivu ČSAV zaslané v roce 1972 z Krnova pisatel či pisatelé tvrdili, že krnovské muzeum žádné rukopisy nevlastní.

Nicméně ono jakési opomenutí tohoto vzácného originálu spolu s dlouhodobými neutěšenými poměry krnovského muzea jakoby se odrážely ve stavu postily Mikuláše z Dinkelsbühlu  na přelomu tisíciletí. V roce 2014 byl stav manuscriptu tak vážný, že byl v podstatě nevystavitelný. Obě desky byly podélně rozlomené a prožrané červotočem, většina kování chyběla a samotný knižní blok byl vytržen z vazby. V letech 2015–2016 prošla kniha důkladným restaurátorským zásahem, který ji uvedl do bezvadného stavu a vrátil ji ztracenou nádheru. Zároveň bylo restaurátorských prací využito k tomu, že byl rukopis zcela digitalizován. Navzdory své výtečné kondici se prozatím přímo krnovské veřejnosti tolikrát na vlastní oči nepředstavil, ale to je jen otázka času. Jako perlička tak může působit, že nejvíce si ho užili žáci ze ZŠ Janáčkovo náměstí. Ti na jaře roku 2011 hojně navštěvovali výukový program městského muzea v Krnově pro školy „Od obrázku k písmu“, v jehož rámci byly malým návštěvníkům předvedeny také některé z knih ze sbírek muzea, jako přímá ukázka starších typů písma u nás užívaného. A tuto největší a nejmohutnější knihu si na konci programu mohli malí školáci, po nasazení muzeem zapůjčených rukavic, k jejich nemalé radosti a zájmu, vlastnoručně potěžkat.

 

Rukopis – stav před restaurováním

Stav rupkopisu po restaurátorském zásahu

technika: pískovaný křišťál

rozměry: 25,5 cm

datace: 2003 (signováno na dně)

Nové sbírkové předměty se do našeho muzea dostávají různými cestami. Chtěli bychom se s Vámi podělit o jednu takovou zkušenost.

Dne 23.2.2021 jme obdrželi e-mail s tímto obsahem: "Dobrý den, při pořádku ve skladu jsme našli vázu se symbolem Vašeho města, kterou jsme kdysi pro město vyráběli (objem 255 ml). Jedná se o křišťál s pískováním (foto v příloze). Rádi bychom Vám ji věnovali. Pokud budete mít zájem, pošlete nám, prosím, adresu. Dovolíme si jen požádat o úhradu nákladů na poštovné. Neznámý podpis a odkaz www.facebook.com/zampachatelier". Informace nás potěšila a hned jsme se s atelierem spojili a o vázu požádali.

Váza z čirého skla válcovitého tvaru s pískovaným vyobrazením krnovské radnice, evangelického kostela a kostela sv. Martina vysoká 25,5 cm byla vyrobena v ateliéru Žampach.

Jedná se o malý rodinný ateliér v Uherském Brodu, který se zaměřuje na vlastní vývoj, produkci a prodej reliéfně pískovaného skla. Ateliér založil v roce 1990 Stanislav Žampach. Stanislav Žampach pochází ze Šumic, ale žije a tvoří v Uherském Brodě. Na uherskohradišťské UMPRUM vystudoval obor kamenosochařství. Začal sochařinou, zabýval se i olejomalbou.  Zlomem  ve vztahu ke sklu pro něj bylo až zaměstnání ve sklárnách Květná. Staral se o design třech závodů a snažil se pozvednout tamější sklářskou výrobu. Odjel „na zkušenou“ do menší japonské sklárny. Po návratu si otevřel vlastní atelier – nejdřív v něm pracoval sám, později přibral zbytek rodiny. Dnes v činnosti pokračuje jeho syn, designér, Ondřej Žampach. Činnost atelieru byla zpočátku zaměřena na design pro sklárny a obchodní společnosti z celého světa. Od roku 1997 se atelier zaměřil více na vlastní vývoj, produkci a prodej reliéfně pískovaného skla. Pro své záměry objednává sklo dle vlastních návrhů v mnoha českých i zahraničních sklárnách, popř. vybírá zajímavé a netradiční tvary. Prioritou je dávat na trh neustále novinky, ale také zachovávat i starší sortiment. Výrobky můžete objevit nejen v českých galeriích a specializovaných obchodech, ale i zahraničí.

Na dně vázy je datace 2003 a podpis autora návrhu pana Žampacha. Zatím jsme nezjistili, k jakému výročí si město Krnov vázu objednalo, ale jsme rádi, že se ocitla ve sbírkách Městského muzea Krnov.

technika: olejomalba na plátně

rozměry: 113 × 85 cm

datace: kolem roku 1750, podle staršího obrazu

Tzv. požární obraz města Krnova v 18. století předjímá „trojrozměrné“ mapy, které jsou dnes tak oblíbené. Představuje město v hradbách s baštami a třemi bránami (Horní, Hlubčická a Opavská) a celé řady městských domů na středověkých parcelách, tvořících dodnes dochovanou základní uliční síť. Domy jsou zděné, mají vysoké renesanční a barokní štíty a sedlové šindelem kryté střechy. V přízemí mají podloubí a ve dvorech přístavky. Některé fasády jsou barevné. Uprostřed města se nachází velké náměstí (rynek) s kašnou. Zobrazený je i náhon protékající městem, příkop kolem hradeb s alejí i řeka Opava se svými mosty. Nejvýznamnější budovy jsou zvýrazněné mimo měřítko: kostel sv. Martina, radnice, ohrazený minoritský kostel a klášter, špitál a kostel sv. Ducha, zámek, sochy a kříž…

Zajímavá je i zástavba vně hradeb, kde jsou patrné dnešní ulice směrem na Kostelec, Ježník, Hlubčice i Úvalno. Pozadí představuje Jeseníky. V horní části na pásce je nápis Stadt Jägerndorff (Město Krnov).

Obraz je vzácným dokladem – dokumentem doby, zobrazující město před zničujícím požárem v roce 1777.

Rozměry: průměr 4 cm

Váha: 27,61 g

Materiál: stříbro

Datace: po r. 1820

Řekne-li se slovo poklad, většině z nás se nepochybně vybaví truhly se zlatými nebo stříbrnými mincemi, drahokamy a polodrahokamy, nebo předměty, šperky či klenoty z těchto materiálů vyrobené. Je to vcelku pochopitelné, vždyť již od mala je v nás tato představa pěstována nejednou pohádkou vycházející z ústní lidové slovesnosti a tradice. I to je vcelku přirozené. Po mnoho staletí většina městských a zejména vesnických domácností trpěla spíše nedostatkem peněz, než jejich nadbytkem, a jak víme, až do moderních dob byly mince ze zlata či stříbra těmi hlavními a základními platidly.

Přímo u nás v Krnově si již naši předchůdci německé národnosti, a to možná několik století, předávali zkazky o pokladu či dokonce pokladech, které však pověsti zpravidla situovaly do útrob zříceniny gotického hradu Cvilína, jemuž v současnosti většina z nás neřekne jinak, než Šelenburk. Málokoho by asi napadlo, že poklad ve smyslu depotu či tezauru zlatých a stříbrných mincí, by se ukrýval někde přímo v Krnově, snad dokonce takřka v samotném centru. A přece.

Po Velikonocích roku 1947 byly zahájeny demolice celého bloku domů oddělujícího kdysi tzv. Panskou ulici a Hlavní náměstí, čímž vznikla východní část současného Hlavního náměstí. Dne 9. 4. 1947 byla při nakládání stavebního odpadu (tzv. rumu) na místě někdejšího domu Masarykovo náměstí čp. 17 nalezena velmi poškozená cínová konvice zabalená do hadru. Snad pro její až nevábný vzhled ji nejdřív nikdo příliš nevěnoval pozornost. Ten, kdo nakonec podlehl zvědavosti a nahlédl do nitra nádoby, musel zažívat v první chvíli pocit pohádkového hrdiny. Konvice totiž ukrývala několik desítek zlatých a dalších přes 400 stříbrných mincí. Polír stavební firmy z Ostravy, která práce prováděla, Václav Kolesar, odevzdal poctivě nález krnovskému stavebnímu úřadu, ačkoliv asi nelze zcela vyloučit, že si nálezce či nálezci pokladu nějaký ten kousek na památku ponechali. Krnovský poklad pak putoval už dnes patrně zcela dopodrobna nezjistitelnou cestou mezi krnovskými a opavskými úřady, až byl předán 28. 6. 1947 Městskému muzeu v Krnově. Pozoruhodný krnovský poklad se dočkal dokonce svého, alespoň částečného, odborného zpracování. Je z numizmatického hlediska natolik zajímavý (a trochu i záhadný), že se k němu určitě ještě někdy podrobněji vrátíme, proto si zde uvedeme již jen několik detailů. K dnešnímu dni (či dni poslední inventarizace) obsahuje 363 kusů stříbrných a zlatých mincí, z toho 3 kusy medailí. Časový rozptyl mincí je od přelomu 15. a 16. století až po 70. léta století 18. Soubor je dosti nesourodý, obsahuje jak ražby "domácí" - tj. ražby ze Slezska, Vladislava II. Jagellonského, rakouských zemí a habsburských panovníků - Marie Terezie, Leopold I., Ferdinand II., a poté ražby z dalších zemí náležejících do habsburské monarchie, tak ražby z ciziny. Ty převažují drtivou převahou. Velmi silně dominují stříbrné ražby francouzského krále Ludvíka XIV. z druhé poloviny 17. století a počátku 18. století, všechny francouzské ražby tvoří 3/4 krnovského pokladu. Dále jsou velmi početné ražby nizozemské - zlaté dukáty z 2. poloviny 17. a 1. poloviny 18. století. Značná část celého souboru je ve velmi dobrém stavu, naopak některé mince vykazují značné opotřebení. Nelze vyloučit, že v době obíhání celého souboru několika institucemi nedošlo k výměně méně opotřebených kusů za opotřebené. Krnovské veřejnosti nikdy prezentován nebyl, ani vcelku, ani nějakým jednotlivým kusem, a to až do roku 2014. Tehdy otevřelo Městské muzeum v Krnově výstavu Pecunia non olet, na níž prezentovalo veřejnosti několik desítek mincí z krnovského pokladu. A my si dnes jednu představíme blíže.

Trosky domu Masarykovo nám. čp. 17 (vlevo), v jehož sutinách byl krnovský poklad nalezen.

Trosky domu Masarykovo nám. čp. 17 (v popředí).

Pohled na Radniční, či také Hlavní náměstí v první polovině 20. století. Dům pozdější Masarykovo nám. čp. 17, v kterém byl nalezen krnovský poklad, je zcela vpravo na konci řady.

Patrně i laičtí numizmatici znají pojem „levantský tolar.“ Roku 1780 byla zaražena v burgavské mincovně v Günzburku nová stříbrná mince, tolar, nesoucí na aversu vyobrazení Marie Terezie. Jednalo se o velmi kvalitní minci, které bylo určeno plnit úlohu obchodní mince pro oblast Levanty – odtud levantský tolar – čímž se tehdy myslela oblast východního Středomoří, Balkán a severoafrické území ovládané tehdy Osmanskou říší. Podle rozhodnutí dekretu dvorské komory z roku 1781 pokračovala ražba této mince i po smrti císařovny, datum 1780 na minci tak může být zavádějící. To totiž zůstávalo neměnné i u pozdějších ražeb, stejně jako se jen v detailech měnil vzhled samotné mince. Odborníci podle těchto změn dokážou rozpoznat několik typů této mince – ražby mincovny günzburské a vídeňské, později kremnické, karlovsko-bělehradské aj. Ačkoliv mince byla v prvé řadě určena pro zahraniční obchod, fungovala samozřejmě také jako směnný prostředek v samotné monarchii. Zde byla její platnost zákonně ukončena zavedením rakouské měny v roce 1858, prakticky však obíhala až do roku 1892, kdy byla zavedena korunová měna.

Exemplář z krnovského pokladu dle detailů rozhodně nepochází z roku 1780, ale je dosti mladší. Na aversu nese zobrazení poprsí Marie Terezie vpravo, pod ním je značka S F s rozdělovacím znaménkem. Hlavu panovnice zdobí diadém o osmi perlách, její šat je na rameni spjat oválnou broží zdobenou rovněž perlami. Na reversu je střední znakový štítek dole zešpičatěn a před svatoondřejským křížkem na konci opisu je umístěno rozdělovací znaménko. Podle těchto znaků odpovídá mince z krnovského pokladu typu, který byl ražen ve vídeňské mincovně po roce 1820. Zpočátku se odborníci domnívali, že roku 1780 celý krnovský tezaurus vznikl, právě na základě data uvedeného na levantském tolaru. Dana Svobodová, která se krnovským pokladem odborně zabývala zřejmě jako poslední, vyslovila tezi, na základě identifikace krnovského exempláře, že levantský tolar byl k celému pokladu přidán dodatečně potomkem původního sběratele. A nebo byl, což považuje ještě za pravděpodobnější, levantský tolar k celému pokladu po jeho nalezení přiložen výměnou za jiný, ještě vzácnější kus. Ostatně, je známo, že až na 100 kusů mincí z původního nálezu se ztratilo. I tak zůstává krnovský poklad cennou kolekcí našeho muzea.

Zdroje: Svobodová, Dana: Nález mincí v Krnově, okres Bruntál. K 85. narozeninám univ. prof. dr. Emanuely Nohejlové-Prátové, DrSc. Časopis slezského zemského muzea, 1985 (roč. 34), č. 2, s. 128–150.